V době, kdy se vše zrychluje, kdy i ticho má svou cenu a klid se zdá být luxusem, se zastavení stává aktem odvahy.
Pomalost není lenost. Je to návrat k přirozenému rytmu života, který jsme kdysi sdíleli s větrem, řekou a sluncem.
Každodenní rituály
Ještě než se do našich životů dostaly léky a přístroje, spoléhali lidé na něco mnohem prostšího – na teplo, dotek a laskavost. V lidovém léčitelství se věřilo, že právě tyto tři síly mohou utišit mnohou bolest, zmírnit napětí a vrátit tělu i duši rovnováhu.
Když se dny krátí a večery prodlužují, světlo svíček se stává naším věrným společníkem. Jejich jemný plamen prozáří místnost teplem a uklidní duši. V lidových tradicích měly svíčky vždy dvojí moc – přinášely světlo a radost, ale zároveň chránily před temnotou a zlými silami.
V dnešním světě často běháme rychleji, než dokážeme dýchat. Myšlenky se toulají v budoucnosti, starosti ulpívají v minulosti – a přitom zapomínáme, že největší síla se skrývá v přítomném okamžiku, v pevném doteku se zemí. Uzemnění je starý způsob, jak vrátit tělo i ducha do rovnováhy.
Svíčka je zdánlivě obyčejná věc, ale ve skutečnosti v sobě nese tisíciletou symboliku. Od chvíle, kdy lidé poprvé zkrotili oheň, stal se plamen nejen zdrojem tepla a světla, ale také ochráncem a poslem mezi viditelným a neviditelným světem.
Spánek je jedním z největších darů, které nám příroda každou noc nabízí. Když usínáme, vstupujeme do jiného světa, kde se tělo hojí a duše nachází odpočinek.
Každý den je jako malá cesta. Někdy nás unaví, jindy potěší, občas přinese nečekané radosti i starosti. Než večer ulehneme ke spánku, můžeme si dopřát chvíli, která vše zjemní – rituál vděčnosti.
V dnešní uspěchané době se mnohdy necháme vláčet proudem povinností a zapomínáme na chvilku ticha, která by nás mohla posílit víc než další hrnek kávy. Právě proto je užitečné mít svůj malý rituál – jednoduchý, krátký a snadno proveditelný.