Touha znát budoucnost patří k nejstarším přáním lidstva. Už v pravěku lidé četli znamení z hvězd, zvířecích stop nebo praskání ohně. Nebylo to jen ze zvědavosti – šlo o snahu pochopit svět, najít jistotu v nejistém životě a spojit se s něčím, co nás přesahuje.

Čtyři živly – oheň, voda, vzduch a země – jsou od pradávna považovány za základní stavební kameny života. Najdeme je v astrologii, alchymii i lidové magii. Každý z nich nese jedinečnou energii a dohromady tvoří celek, který odráží přírodu i člověka.

Slovo temnota v nás často vyvolává strach. Představíme si zlé síly, nebezpečí, neznámo.

Když se v horoskopu objeví slovo retrográdní, leckdo se zalekne. Zejména slavný „Merkur retrográdní“ se stal skoro strašákem – podle internetu prý způsobuje pokažené počítače, ztracené smlouvy nebo hádky v práci.

Sny nás provázejí každou noc. Někdy jsou matoucí, jindy podivně jasné, občas tak silné, že se nám vryjí do paměti na celý život. V dávných kulturách byly sny považovány za poselství bohů, předtuchy nebo brány do jiných světů.

Léto se chýlí ke konci a s ním přichází i zvláštní čas – dny, kdy slunce už nezáří tak vysoko, večery se prodlužují a v krajině začíná být cítit první dotek podzimu.

Barev si často ani nevšímáme – a přitom nás provázejí na každém kroku. Mají sílu zvednout náladu, uklidnit mysl, dodat odvahu nebo naopak varovat. V magii a rituálech barvy hrají zásadní roli: nesou totiž vlastní energii, která dokáže podpořit naše záměry.

Většina lidí zná své sluneční znamení – „Jsem Blíženec“, „Já jsem Kozoroh“. Možná už slyšeli i o Luně nebo Ascendentu. Ale tím to v astrologii zdaleka nekončí.

Šalvěj patří k těm rostlinám, které provází lidstvo už od pradávna. Její jméno pochází z latinského salvare, tedy „léčit“ nebo „zachraňovat“, a to mluví za vše.

Podzimní sklizeň byla od nepaměti chvílí radosti i úlevy. Pole vydalo, co mělo, a hospodář mohl s klidnějším srdcem hledět vstříc zimě. Ale zdaleka nešlo jen o zrno v sýpce – poslední snop obilí měl v našich krajích zvláštní a posvátný význam.