Spánek je jedním z největších darů, které nám příroda každou noc nabízí. Když usínáme, vstupujeme do jiného světa, kde se tělo hojí a duše nachází odpočinek.
Nejnovější články
Domov je odrazem našeho nitra. Stejně jako se v duši hromadí nevyslovené emoce, v prostoru se usazují předměty, které už dávno neslouží. Když zůstanou ležet, vážou na sebe energii a brání příchodu nového.
Káva není jen nápoj, který nás ráno probouzí. Od pradávna byla považována za posvátný dar, který propojuje lidi, přináší rozhovor i chvíle zastavení. A právě z kávové sedliny – tedy z lógru – se po staletí věštila budoucnost.
Les byl pro naše předky víc než jen zdroj dřeva a potravy. Byl posvátným útočištěm i místem zkoušek, prostorem, kde se člověk mohl ztratit – a to nejen tělem, ale i duší.
Noc má být časem klidu, kdy tělo i mysl odpočívají. Ale někdy se stane, že nás z hlubin spánku vytrhne prudký pocit hrůzy. Srdce bije rychle, tělo je zpocené a oči se dívají do tmy s nejasným strachem.
Ráno je pro každého jiným kouzlem. Někdo vyskočí z postele s prvními paprsky slunce, jiný by se nejraději přikrývkou zakopal až k obědu. A co na to říkají hvězdy? Podívejme se, jak se podle zvěrokruhu tváříme na ranní budík.
Na podzim se keře podél cest a luk rozhoří rudými plody – šípky. Tento nenápadný dar přírody je jedním z nejsilnějších symbolů podzimu. Lidé si jím odjakživa posilovali zdraví, ale využívali jej i v magii a rituálech.
Runy nejsou jen staré znaky vytesané do kamene. V dávných časech je lidé vnímali jako nástroje moci – nesly v sobě sílu bohů, přírody i lidského ducha. Nepsaly se jen proto, aby sdělovaly slova, ale také aby chránily, dodávaly odvahu či přivolávaly štěstí.
Každý domov má svou duši. Někde se cítíme v bezpečí a srdce se nám zklidní, jinde naopak cítíme tíhu, neklid nebo únavu.
Od pradávna se lidé obávali nočních cest přes louky a bažiny. Nešlo jen o nerovný terén a skrytá nebezpečí – na temných místech se objevovala tajemná světélka, která se mihotala v dálce a lákala pocestné.
Vítej v říši moudré čarodějky
Možná si vzpomeneš na chvíle, kdy jsi jako dítě seděl(a) u pohádky a věřil(a), že kouzla jsou skutečná. Že existují kouzelné bylinky, prastaré knihy plné tajemství a lidé, kteří dokážou šeptem změnit osud.
A možná přišlo dospívání, kdy ti někdo řekl: „To všechno jsou jen pohádky.“ Na okamžik tě to mohlo zarmoutit – ale v hloubi duše jsi cítil(a), že to není tak docela pravda.
Magie je totiž všude kolem nás – v rytmu ročních období, v cestě měsíce po obloze, v kamenech, které držíš v dlani, v ohni, který spaluje staré, i v květech, jež se otevírají ránu. Stačí ji znovu objevit a naučit se ji vnímat.